V Drastech jsme se byly poprvé podívat v únoru roku 2016. Předtím jsme shlédly už desítky pozemků. Původně jsme chtěly „na zelené louce“ postavit nový, ekonomicky i ekologicky úsporný klášter.
Tato cesta se ale postupně ukazovala jako neschůdná, a tak jsme začaly hledat místo, kde již nějaké budovy stojí a je zde tedy již určený stavební pozemek.
V poslední fázi restitucí bylo Vyšehradské kapitule vráceno několik zemědělských usedlostí, z nichž Drasty patřily ještě k těm „lépe zachovalým“. Upozornil nás na ni tehdy děkan Vyšehradské kapituly, P. Tomáš Holub, který se za pár měsíců na to stal plzeňským biskupem. I díky němu jsme se Drastům otevřely a o tomto pozemku začaly uvažovat.
Nebyla to „láska na první pohled“; spíše se zpočátku zdálo, že toto řešení by znamenalo udělat „z nouze ctnost“.
Postupně však, jak jsme se s tímto místem více seznamovaly, začalo se nám čím dál tím víc líbit. Je to tichý pozemek na samotě a přitom v blízkosti Prahy, bez rizikového okolí (kalovnu v Drastech a letiště ve Vodochodech jsme postupně, jak jsme sbíraly informace, vyhodnotily jako poměrně malé riziko, které můžeme podstoupit…); na pozemku se nacházelo vše, co si člověk může přát – voda, les, louka, zátiší; začalo nás také lákat propojení starých budov s novými – obnovu areálu začali mnozí přirovnávat k proměně zemědělské usedlosti trapistů v Novém Dvoře u Toužimi, která se vydařila.
Nedostatkem pozemku je nepřítomná městská infrastruktura – není zde lékař, pošta, prodejna potravin nebo smíšeného zboží, do Drast není dokonce ani zavedena městská voda a kanalizace… Naštěstí Klecany i Praha jsou poměrně blízko, a zároveň v této době době je možné už mnoho věcí řešit nákupem po internetu.
Zároveň jsme se musely vypořádat s množstvím budov v areálu, který je památkově chráněný. Některé budovy, které byly opravdu zdevastované, nám památkáři dovolili zbourat, jiné se však musí opravit. Protože bosé karmelitky patří k městským řádům – i když k jejich způsobu života patří i poustevnický prvek – rozhodly jsme se některé z budov rekonstruovat na bytové domy a přivítat tak v našem novém domově nájemníky, kteří by zde posílili počet obyvatel a zároveň s námi v Drastech začali vytvářet lidské i duchovní společenství. Opravy těchto domů budou převážně financovány z restitučního příspěvku a nájmů.
I přes toto řešení jsme si uvědomovaly, že finanční prostředky, které jsme získaly nekomerčním prodejem našeho původního kláštera, nám na obnovu celého areálu nebudou stačit. Při komunitním rozlišování jsme se rozhodly této výzvě čelit, a to hlavně z toho důvodu, abychom neztratily svou důvěru v Hospodina, že se o nás postará. Je dobré nebýt po všech stránkách lidsky zabezpečen! Zároveň jsme se rozhodly mnoho věcí udělat svépomocí nebo brigádně.
Zde Vám přinášíme fotodokumentaci areálu při jeho převzetí. V době komunismu statek patřil zemědělskému družstvu; po revoluci mnoho roků chátral, protože se čekalo na restituce a nikdo do jeho opravy nechtěl investovat peníze. Byly zde čtyři komerční nájmy – dvě autodílny, truhlárna a chovatel zvířat. Zároveň zde bydlelo několik fyzických osob.
Pozemek jsme od Vyšehradské kapituly koupily na začátku ledna roku 2018.
